Má přechod na letní čas závažné negativní důsledky pro lidské zdraví?

Boj za zrušení letního času se možná dostane až do Evropského parlamentu.

Stane se tak z iniciativy senátora Petra Šilara a jeho projektu “Only one time“. Jeho součástí bude i celoevropská petice - podaří-li se pod ni sehnat alespoň milión podpisů z nejméně sedmi členských zemí, bude unie povinna se peticí zabývat. Podle odpůrců střídání času narušuje toto opatření biologické rytmy v těle člověka do té míry, že to vede k nemocem a psychickým potížím.

ANO
Jaromír Kabát Lékař a psychoterapeut, vedoucí psychosomatického oddělení Psychosomatické kliniky v Praze

Stresorů je v našem životě dost, není potřeba vytvářet zbytečně další

V živém organismu probíhá mnoho procesů v určitém rytmu. I v průběhu dne dochází k pravidelnému, periodickému střídání aktivity a útlumu, střídání hladin hormonů a k cyklické změně dalších biologických mechanismů, které zajišťují homeostázu - rovnováhu vnitřního prostředí. Jakýkoliv zásah do tohoto takzvaného cirkadiánního rytmu vyžaduje přizpůsobení, korekci a znamená pro organismus určitou zátěž.

Samozřejmě tuto změnu vnímá každý jinak. Tak je to ostatně se všemi stresogeny. Pro někoho je zásah do biorytmů posunem času zcela nevýznamnou událostí, jinému může způsobit vážné potíže.

Existuje mnoho prací na toto téma. Například v odborném časopise New England Journal of Medicine byla publikována studie prokazující, že přechod na letní čas zvyšuje pravděpodobnost srdečního infarktu o 5 %. Mnoho lidí udává v souvislosti se změnou času poruchy spánku, ospalost během dne a bolesti hlavy.

Časový posun samozřejmě ovlivňuje i další tělesné i psychické funkce. Může se objevit únava, poruchy soustředění, zpomalení reakcí, nepozornost, roztěkanost, snížená schopnost rozhodování nebo změny nálady. S takovými potížemi, které navíc ustoupí během několika dnů nebo týdnů, lidé k ošetření nepřicházejí, proto o nich chybí přesná evidence. Nepřímo jejich výskyt ale dokazuje například statistický nárůst počtu dopravních nehod, objevují se i zprávy o signifikantně vyšším počtu sebevražd v prvních týdnech po přechodu na letní čas.

Jsme zvyklí vstávat v určitou hodinu. Procesy, řízené našimi biorytmy, našimi vnitřními hodinami zajistí velmi důležitou přípravu na probuzení. Již delší dobu před probuzením začne stoupat naše tělesná teplota, zvyšuje se hladina kortizolu v krvi a klesá hladina melatoninu. To vše má mnoho dobrých fyziologických důvodů. Každý zásah do tohoto řádu je tedy nefyziologický.

U lidí, kteří trpí určitými zdravotními problémy, může narušení biorytmu vyvolat mnohem závažnější důsledky. Proč to tak je ale, stále ještě není zcela jasné. Podle některých vědců, kteří usilují o objektivizaci skutečností ověřených empiricky, je možné, že zásah do přirozených rytmů může vyvolávat významné metabolické čí zánětlivé změny na buněčné úrovni, ke kterým jsou tito jedinci disponovaní.

V našem světě na nás stále působí různé stresory a stresogenní situace, kterým se nemůžeme vyhnout. Možná bychom si nemuseli vytvářet další zásahem do naších biorytmů, ukáže-li se navíc, že změny času již nepřináší požadovanou ekonomickou úsporu.

NE
Radana Syrovátková Lékařka a psychoterapeutka, zakladatelka České asociace taneční a pohybové terapie
Externě vyučuje na Pražské vysoké škole psychosociálních studií

Dvousměnný provoz nebo jet lag způsobuje větší škodu než letní čas

Na takovou změnu, jako je hodinový posun času jedním nebo druhým směrem, je náš organismus schopný se adaptovat bez větších problémů - zvlášť pokud přihlédneme k tomu, že změněný stav pak trvá půl roku. První týden může být pro citlivější osoby samozřejmě náročnější; než se spánkový režim přizpůsobí, budí se dospělí i děti o hodinu dřív, jsou unavenější a zmatení. Ve skutečnosti je ale celá řada opatření, které nám ubližují mnohem víc, a nikdo proti nim neprotestuje ani nepíše petice.

Považujeme za naprosto standardní, že pracujeme celou noc při umělém osvětlení a ve dne spíme. Že si upravujeme cyklus pomocí hormonálních přípravků. Že se pohybujeme napříč časovými pásmy. To považuji za mnohem větší hazard se zdravím, než je střídání letního a zimního času. Důsledkem časového posunu při dlouhých mezikontinentálních letech je jet lag, pásmová nemoc. Projevuje se nespavostí, poruchami koncentrace, sníženou výkonností a dalšími příznaky. I z tohoto šoku se organismus vzpamatovává týden nebo i víc, je ale mnoho lidí, kteří létají z Evropy do Ameriky a zpět třeba několikrát týdně. Po přistání musí takový člověk okamžitě „naskočit“ do rytmu země, kam přiletěl, a fungovat - a ještě navíc je v tom sám, zatímco při změně času jsou na tom aspoň všichni podobně.

Je například známo, že biologické hodiny letušek jsou natolik zmatené, že mohou mít problémy s menstruačním cyklem.

Od té doby, co žiji mimo velké město, mnohem víc si uvědomuji, jak moc jsme se odtrhli od přirozených přírodních rytmů. Zatímco v přírodě se pravidelně střídají fáze aktivity a útlumu, my pracujeme po celý rok stejně, od rána do večera, za světla i za tmy. V době, kdy se příroda ukládá k odpočinku, máme nejvíc napilno - připravujeme se na Vánoce a finišujeme v práci. Není divu, že jsou v prosinci lidé tak unavení, odvolávají schůzky a spousta věcí nefunguje tak, jak má. V těchto souvislostech jsem začala letní čas vnímat jako docela srozumitelný. Kopíruje totiž to, co se děje v přírodě, a co už ve městech příliš nevnímáme. I bez oficiální úpravy času pozoruji na svých dětech i sama na sobě, že na jaře a v létě máme tendenci budit se dřív. Rytmy, kterými se řídí všechno živé, se v průběhu roku mění. Proč by se tedy nemohly měnit i nám lidem?

Změny času nejsou nijak zásadní téma ani mezi mými klienty. Někteří na ně reagují, zmíní se o nich, povzdechnou si, určitě ale nejde o hlavní problém. Lidé s duševními problémy mohou být na přechody mezi letním a zimním časem citlivější, jde ale o osoby, které citlivě reagují na každou režimovou změnu. Jsou to lidé, kteří jsou k tomu nějak disponovaní, jejich vnitřní stabilitu může vykolejit třeba i dlouhé ponocování při nějaké oslavě. Nikdy jsem se nesetkala s případem, kdy by změna času u někoho spustila relaps nějakého závažného onemocnění. V souvislosti s přechodem na letní čas nepozoruji ani zvýšené množství příjmů, mnohem víc přijatých pacientů je třeba za úplňku. V New Yorku dokonce mívají ve dnech, kdy je úplněk, na psychiatrii i na policii posílené služby.

Otázkou zůstává, jestli se letní čas ekonomicky vyplatí, to ať spočítá někdo jiný. Změna o hodinu sem nebo tam nám ale zásadní újmu na zdraví nezpůsobí. Mnohem větší škodu si způsobujeme sami - a úplně jinými věcmi.

Eva Jedelská